Amálie Hilgertová

Vzpomínáte na roky na střední? Jak těžké bylo skloubit školu a sport na vrcholové úrovni?

Na gymnáziu mi byl umožněn individuální studijní plán, a to mi hodně pomohlo, protože mi odpadla starost s docházkou. Taky jsem měla velké štěstí na vstřícnost ze strany učitelů, bez toho by to také nešlo. Na vysoké škole už to bylo složitější, protože je všechno daleko anonymnější. Všechno tedy fungovalo na dobré slovo a naštěstí jsem nenatrefila na nikoho, kdo by mi chtěl studium znepříjemnit. Byla potřeba ale vždycky včasná komunikace, vyjednání výjimek a náhradních termínů. Nejvíce mi asi chybělo to, že jsem ve škole zkrátka nemohla téměř polovinu semestru být. Paradoxně nejlépe se mi studovalo za covidu, to jsem odchodila všechno a bylo to najednou super. Také jsem oceňovala možnost vrátit se k nahraným přednáškám během zkouškového. Bohužel tyhle výhody s covidem zmizely.

Co od školy potřebuje profesionální sportovec?

Především pochopení, že ve škole chybíme opravdu, protože to jinak nejde, nikoliv kvůli tomu, že bychom chtěli něco flákat. A aby škola vycházela vstříc v plnění povinností. Je jasné, že je třeba ověřit znalosti u všech lidí na škole, občas ale pro sportovce není možné plnit si je ve stanoveném čase, tudíž náhradní termíny nebo práce jsou moc důležité.

Autor fotografie: Český svaz kanoistů

Zavřít

Václav Chaloupka

Jak těžké bylo pro vás skloubit školu a sport na vrcholové úrovni?

Bylo to těžké, ale dalo se to zvládnout. Najel jsem na režim a v něm jsem odjel celé mé studium na gymnáziu. Neměl jsem moc čas na nic jiného, ale to bylo moje rozhodnutí. Z tréninku jsem domů přišel okolo večeře, najedl jsem se a pracoval až do doby, než jsem šel spát. Takhle každý den po dobu 6 let. Nějak jsem si časem zvykl a teď jsem za tuto zkušenost opravdu rád. Dokážu se díky tomu kousnout, když je potřeba něco dotáhnout, a zároveň se mi lépe přepíná mezi náročnou prací fyzickou a mentální. Jasně, občas mi chyběl čas, ale nějak se s tím vždy srovnal. Na druhou stranu, v náctiletých letech sportovec téměř nemusí regenerovat. Stačí dobře jíst a spát a zvládnete všechno. To už teď moc nejde a nějakou formu regenerace se snažím mít během každého dne. To ale samozřejmě bere dost času. Proto jsem občas přemýšlel, jestli bych teď dokázal napasovat 3 hodiny učení do každého dne, což během studia gymnázia pro mě byl denní chléb. Myslím, že teď by to byl velký oříšek.

Dá se zobecnit, co od školy potřebuje profesionální sportovec-student?

Především pochopení, že občas člověk potřebuje, aby mu škola vyšla vstříc. U mě se to týkalo povolení vyšší absence, zejména v maturitním ročníku. Také vás samozřejmě povzbudí, když učitelé chápou důvody vaší nepřítomnosti a přeji vám úspěchy i v mimoškolních aktivitách. Jedná se ale o oboustranný vztah; já jako student musím ukázat, že mi na vzdělání záleží a že se doučím zameškanou látku během samostudia.

Co by měla ideální škola mít, pokud někdo má mimoškolní aktivitu na profesionální úrovni?

Bylo by skvělé, aby škola umožňovala nějakou formu individuálního studijního plánu. Ten by se použil zejména v případě vyšší absence a také možnosti domluvit si s jednotlivými vyučujícími náhradní termíny vyzkoušení nebo písemek. Vždy jsem ocenil, když jsem se mohl s daným učitelem domluvit na formě toho, jak si doplním zameškanou látku včetně písemek a zkoušení.

Autor fotografie: Český svaz kanoistů

Zavřít